Poradna Facebook
Rádce pro vaši zahradu

Ach, to české názvosloví

Nejeden laik žasne a i leckterý odborník se diví, proč kdo vymyslel pro klívii takové nevábné jméno jako řemenatka. No, řemenici, tu znám, ale řemenatku? Zní to spíš jako název nějaké součástky, jako západka nebo jednoduchého stroje – kladka. Anebo odjinud – jinovatka? Zinnia, neboli zlidověle cínie, to je zase správně ostálka. No budiž, zní to podobně jaké vestálka, či při troše fantazie odaliska, takže vyloženě negativní konotace to není. U rudbekie se razí zase jméno třapatka, to také nakonec jde… Ale našlo by se jistě i mnoho dalších příkladů.

Některé názvy jsou ale vyloženě matoucí. Uvědomil jsem si to při listování jedním časopisem, kde ke článku o floxu byla připojena jako ilustrace fotografie klematisu. Kdo se diví, že si zrovna tyhle dvě rostliny mohl někdo splést, tak se divit přestane, když si uvědomí, že pro Phlox, lidově zvaný flox, je správný název plamenka, a Clematis, počeštěně klematis, je správně česky plamének.

Ovšem některá česká jména si dokázala získat oblibu pro svou hravost, a někdy až koketnost, jako třeba šuškarda, celým jménem šuškarda klasnatá (Liatris spicata). Jaké ale asociace vzbuzuje takový nestařec (Aperatum), původem z Peru, drchnička (Anagallis), jícnovka (Eustoma), libora (Lantana), anebo kejklířka (Mimulus)! Jistě by se dalo ještě pokračovat.

Zkrátka názvy jsou někdy zábavné, mohou být komické, i nechtěně komické. Každopádně pozor na záměnu.

Autor: Josef Duben

Skrýt