přírodní zahrada
Poradna Facebook
Rádce pro vaši zahradu

Přírodní zahrada je sice protimluv,

 

ale toto sousloví docela dobře vyjadřuje touhu mnohých lidí. Mít totiž u domu kousek divoké přírody! Jezírko, mokřad, skalku, speciální trávy, skoro lesní zákoutí s mechovým sedátkem. Však ono tu divokou přírodu u nás vlastně skoro nikde nenajdete, leda takový trochu chráněný kousek někde v rezervaci, pokud možno ve skalách.

Pokud ale mluví o přírodní zahradě zahradník, má na mysli takovou, kde panují hlavně přírodní zákony, a nepřevládají ty, které zahradě vnucuje člověk. A s tím lze souhlasit. V takové zahradě, kde se bere ohled na všechny živé tvory, kde se nemusí vymýtit každý plevel, se zalíbí tolika živočichům, že se tomu ani nechce věřit. Nejnápadnější to je na výskytu ptáků a na jejich ochotě na takové zahradě hnízdit.

Máme zahradu uprostřed vesnice, a už léta u nás například léta hnízdí sýkory, rehci, sedmihlásek, kosi, občas šoupálek, nemluvě o těch, kteří zalétají. Ano, zalétají k nám ti, se kterými je člověk ochoten se podělit. Například o oříšky. Se strakapoudy. A to platí i na veverku. Ta naší zahradou kupodivu neběhá jen v době sklizně, už od jara kontroluje, jak lísky kvetou a samozřejmě si dojde do tajných zásob za kapradím nebo někam do kouta zahrady. I když ji podezíráme, že občas okouše i pár pupenů na jabloni.

O ohleduplném hospodaření a používání nedrastických, tj. velmi šetrných prostředků na ochranu choulostivějších rostlin před nežádoucím hmyzem, stejně tak jako o celkem laskavém boji s pleveli, svědčí poměrně bohatý výskyt hmyzu, čmeláků, včel samotářek, pestřenek, vos, brouků, lišajů, všech možných motýlů, ne, nebudu všechny vyjmenovávat, ale upozorním, že v takovéto zahradě musí být člověk velmi obezřetný, neboť se zde může zalíbit i slimákům. Stinná a vlhká místa milují, a jakmile zaprší, dají o sobě vědět. Na takováto místa patří co nejdříve známé modré granulky Ferramolu, osvědčený prostředek proti slimákům, který ostatním živočichům neškodí.

A když jsem zmínil slimáky, objevují se na zahradě i asi jediní jejich přirození nepřátelé, plazi, tj. ještěrky a zejména slepýši. U slepýšů dodám, že se jim líbí v břečťanu na domě, v hromadě loňského listí, kterou ještě pořád mají v koutě, i v termokompostéru. A to je někdy leknutí, když jej otevřeme. I když nevím, kdo se lekne víc, zda slepýš nebo my.

Z takové zahrady je radost.

Autor: Josef Duben

Skrýt